Chceme dát pantomimě svobodu. Utrhnout ji ze řetězu, rozbít skleněnou stěnu a vtáhnout tlející kostru mimického divadla do víru současnosti. Strhnout vysokou formu do žhnoucího bláta moderního umění. Tělo osvobozuje tím samým, čím ho svazuje – pohybem, rytmem, emocí. Otevíráme mu nový prostor, ve kterém ho současně vězníme.

Tvarujeme klasickou látku do nových tvarů a forem, napodobujeme současnou realitu v její záři i špíně, cílevědomosti i absurditě. Hledáme něco, co nemůžeme nikdy najít, protože vše je v pohybu a neustále se mění. A pohyb je naším jazykem, neustále plynoucí, bez konce a začátku.

V lidském těle na jevišti se svět odráží jako v zrcadle.